PÁŽATA nebo PRINCEZNY

PÁŽATA nebo PRINCEZNY

Tyto figury patří do světa Assijah - aktivního světa, který je světem tělesna, hmoty, dokončení. Proto se pážata vztahují k utváření projevující se existence, tak jak ji vidíme kolem sebe dnes a denně. Dle Kabaly nejprve přichází nápad - myšlenka, pak samotný plán, jak ji uskutečnit a nakonec toto uskutečnění dojde ve svůj fyzický obraz. Takže zde vlastně vidíme počátek i konec, pokud se podíváme hlouběji, pak právě všechna pážata zobrazují jakýsi ideální duchovní význam - esenci z nejvýše položeného světa Aciluth, která je zhmotněna právě v Assijahu. Zjednodušeně řečeno, to co je utvořeno fyzicky - hmotně má v sobě svou prvotní ideu a toto se právě snoubí v povaze pážete - počátek i konec, je konečným projevem nápadu, ale počátkem nové formy zrození.

 

 

Hole

Poháry

Meče

Pentakly

Tarotová pážata

Jak nám pomáhají?


Dítě – zde se nejedná o dítě naše vlastní, ale spíše o stav ducha. Duchovní dítě jest moudré a oduševnělé, je to stav určité svěžesti, chuti do života, zvídavosti, přináší nám spoustu inspirace a radosti.

Pomoc přichází v dokonalé kráse a lásce. Je to inspirativní a láskyplný vliv, který na nás působí. Nalezneme tu mír, harmonii, klid, vnitřní i vnější krásu. Jsou to růžové brýle lásky.

Někdo, kdo se chce od nás dovědět mnohé. Dychtí po našich myšlenkách a tak nás udržuje v myšlenkové svěžesti. Učíme se tím i my sami, protože skrze naléhání jsme nuceni své znalosti prohlubovat.

Někdo se od nás chce učit jak žít, jak pracovat, jak naložit se životem. Je na nás závislý, do doby, než-li ho to naučíme a pustíme do světa. Může se jednat i o nenarozené dítě, či péči o nemohoucího blízkého.

Jak nám ztěžují život?

Nedospělostí – obraz nezralosti a dětinskosti. Něco nás nutí přebírat zodpovědnost, „vyžírat“ neschopnost a nezralost někoho druhého. Přehodnocovat své plány ve vztahu k ostatním. Zkouší naši sounáležitost a pevnost našich zásad při kontaktu s ostatními lidmi.

Krása může přerůstat v závislosti na vzhledu a na dokonalosti sama sebe. Je to tíha narcistického pohledu na svět. Stojí snad vedle nás někdo „dokonalý“ vedle něhož se cítím nepřijatý, ošklivý, nedokonalý? Může zde být i pohlcení nějakým „dokonalým světem“. Přes toto není vidět vnitřní obraz - krásu.

Je to někdo, kdo nás vysává svou neschopností pojmout a vstřebat informace. Neustále se ptá na to samé a nám přichází pocity marnosti a zklamání. Skáče z jednoho na druhé a nic nepojme pořádně. Ještě má ve tváři drzý pohled a čeká na jakoukoliv chybu, aby ji náležitě okomentoval.

V tomto úhlu pohledu se může objevit tzv. „vyžírka“, někdo, kdo se rád dívá na práci, nejlépe radí, jak na to. Tzv. dělá, že dělá. Často mění práci, oblast působení, protože se mu nechce pořádně nic dělat. Půjčíte-li mu peníze, nejspíše je nevrátí.

O jakém potenciálu v nás  mluví?

Měli bychom si říci, kdy jsme si naposledy užívali života, hry? Kdy jsme byli naposledy za zábavou, kulturou, kdy nás naposledy něco bavilo. Rozvíjejme potenciál hravého dítěte!

O vyrovnání a harmonii citů, srdečních záležitostí. Je tu i vliv uzdravování a omlazování. Máme tzv. srdce na dlani a necítíme ohrožení.

Nabádá nás ke kladení otázek, k učení a vyhledávání nových informací. Tak nás dovádí do jisté myšlenkové dokonalosti, případně k průkopnickým zjištěním a nápadům.

Rozhodně máme na to, abychom si v životě poradili. Určitě jsou zde dovednosti, které můžeme využít, případně zdokonalit a ony nás budou živit. Může se jednat i o fyzickou zdatnost a vytrvalost.

Jak nás směrují, co máme v sobě měnit?

Nezralost, neustálení, nevykrystalizování událostí. Je třeba se zdokonalit skrze zkušenost, přijmout do svého života vše – hořké i sladké a tím dojít ke zralosti.

Vyzývají nás prostřednictvím žárlivosti, sobeckosti. Stojí zde někdo (nebo jsem to já sám), kdo prostě neunáší ve svém okolí jinou osobu. Raději by ji viděli za sto horami, jen aby „neohrožovala“.

Tím, že je u někoho totální zmatek mysli, nebo neoplývá žádnou aktivitou a není ochotný cokoliv řešit a dokáže jen pasivně přijímat, nás nutí se současným stavem něco dělat a nesetrvávat v pasivitě.

Máme nalézt důvod, proč se nám nedostává energie. Proč jsme neteční, co nás vlastně brzdí? Může to být strach, zažité stereotypy nebo nějaké trauma.